Zdravím opět z korporace. Dlouho jsem se neozval – holt práce v korporaci člověka semele.
Na úvod bych poinformoval, že jsem vytvořil novou kategorii – Po nástupu – neboť zkušebka uplynula, a načínám šestý měsíc mého angažmá.
Jsou měsíce dovolených, v kanceláři sedím povětšinou sám a krom rovnání popadaných rostlin nemám do čeho píchnout. Kolega, se kterým chodím ráno na čekanou (kafe + pozorování příchozích kočiček do práce) má homeoffice. On je taky pěknej sráč – zvedl počet svých homeoffice dnů z 1 na 3 týdně. S kým teď budu pozorovat holky?!
Nakonec jsem navštívil kantýnu a dal jsem si pochoutkáč. Teda, měl jsem chuť na kempink, ale pak jsem si uvědomil, že mám pracovní schůzku s kolegyní…no.
U nás v korporaci se koná hromada meetingů, prezentací, konferencí a podobných setkání. Myslím, že to je všude podobné s tím rozdílem, že některé firmy jsou už o fous dál a pořádají tyto seance přes videokonference. Taková společnost pak netrpí nedostatkem konferenčních místností a jakmile si člověk jednou zvykne na to, že sedět se sluchátky a mikrofonem u svého laptopu, stejně jako dalších deset účastníků, není až tak hrozná věc a že se nemusí cítit debilně, těžko už se potom vrací k oněm vzpomínaným, osobním, schůzkám. A to je přesně můj případ a tomu také hodlám věnovat následující řádky.
Vsuvka:
Moje role v podniku je taková, že řeším problémy. Na konkrétní službě se něco rozbije, situace se nahlásí jako incident (pro fanoušky doporučuji čtení zde) a ten se řeší. No a já o tom hned vím – volám všem možným i nemožným a nutím je, aby incident řesili co nejdřív a nejrychleji. Miluji pocit, když jsem mezi mlýnskými koly – a to je přesně moje role. Na jedné straně vlastník aplikace, pro kterého jsem „jeho človek v IT“, na druhé straně vývojáři, se kterými mam často soucit, protože je mi jasné, jak skvělým projektovým řízením Agilní projekty jsou.
Schůzky… těch mám fakt dost. Většinou s vývojáři, operations a občas se k tomu přimotá i nějaký ten vlastník. Schůzka je naplánovaná, dva lidi sedí se mnou, třetí je na homeoffice ale protože nemá rád nové věci (u IT člověka podivné, že? ) tak samozřejmě, že náš člověk nemá nainstalován SW pro videokonferenci. OK, voláme mu na mobil… Jenže mi mu chceme něco i ukázat. Průser. Tak jo, zkusíme to přes Skype. Nejde. Můj bože, proč. Proč firma koupí řešení, které ale zapomene jaksi vtlouct do hlav všech zaměstnanců? Výsledkem je takový paskvil, že schůzku radši přesouváme.
Nejhorší je, že právě probíhající celopodnikový program na digitalizaci komunikace už je vlatně druhým takovým programem. Poprvé se testoval Microsoft Lync jehož implementace dopadla katastrofálně. Ne z důvodu technické implementace ale z důvodu implementace na úrovni řízení:
– Lync mělo asi jen 100, a to jen v jednom úseku
– zapnulo ho alespoň jednou maximálně 30 lidí
– používalo ho aktivně asi 15 lidí
Ok, takže to byl špás s Lyncem a teď jedeme druhé kolečko. No… snad to dopadne lépe nebo mě odvezou nohama napřed.
A jak to funguje u vás?