Vítejte Vy korporátní, i nekorporátní zaměstnanci a nezaměstnanci
Abych se přiznal, říkal jsem si, že už nikdy nenastoupím do korporace. Rozumějte do podniku, ve kterém stojí u pásu víc jak 500 lidí. Bohužel, můj obor, mi jaksi nedovoluje uplatnit se jinde – prostě menší firmy se to, čemu se věnuju, nezabývaj.
Takže jsem zase zpátky…už po třetí…hanba? Asi ano.
Herakleitos, potažmo Seneca vykřli ono slavné „Nevkročíš dvakrát do stejné řeky“. A je to pravda – ačkoliv se podnik zdá býti stejným jako před rokem, kdy jsem ho opouštěl naposledy – už tenkrat jsem o tom chtěl začít psát blog, ale asi to potřebovalo dozrát – ,absurdita rozhodnutí, řízení a atmosféra všudypřítomné nejistoty, postoupila na další úroveň.
To, co na mém historicky prvním blogu čtete, jistě důvěrně zná nejeden zaměstnanec korporátní společnosti. Mám za to, že to prostě funguje všude úplně stejně. Nebudu ale předbíhat. To, co budete, doufám, číst, bude takový sumář dnů-týdnů…možná i měsíců, podle toho, jakou náladu ke psaní budu mít.
…a jak dlouho tady vydržím
Přeji příjémné čtení…
P.S.:
Tyhle stránky nepíšu jen tak. Hlavní inspirace jsem načerpal z článků „O zmrdech a vohnoutech“ z d-fens a pak také z již neexistujícího blogu www.zivotvkorporaci.cz. To jen tak na vysvětlenou.